Ta část technik, kterou nyní používám, se zaměřuje na práci s obalujícími a rozčleňujícími fasciálními vrstvami zejména pohybového aparátu. Cílem ošetření je vytvořit potřebnou pohyblivost mezi jednotlivými součástmi dané oblasti těla. Jakmile se nám v některé části pohybového aparátu podaří zvýšit pohyblivost, dochází s ohledem na tělesnou fasciální síť zároveň k působení na jiné oblasti. Fascie a membrány zde zprostředkovávají interakci mezi jednotlivými systémy organismu. Účinnost metody závisí na správnosti určení příčiny snížené pohyblivosti a na výběru vhodných postupů.
Protože různé formy pojivové tkáně mají různé vlastnosti (a dokonce u dvou jedinců se mohou topograficky stejné fascie významně lišit), i přes určité základní postupy je třeba uplatňovat při terapii individuální přístup. Vrstvy fascií obsahující více elastinu jsou ošetřovány mírným tlakem, fasciální vrstvy s vysokým podílem kolagenu je třeba ošetřovat intenzivnějším tlakem. Metoda vychází z plasticity pojivové tkáně, kdy fascie a membrány reagují na působící sílu. Na rozdíl od různých přístrojů, které předávají impulsy, zde terapeut využívá zpětné vazby z organismu klienta - kontakt stále modifikuje. Jeho ruka může zároveň předávat impuls a současně sledovat působení tohoto impulsu v organismu ošetřovaného.
