Nervový systém je v literatuře rozdělován na centrální (tvořený mozkem a míchou; jako řídící část nervového systému) a na periferní
nervový systém. Ten se na základě anatomického a funkčního pohledu může dělit na dvě skupiny: mozkomíšní nervy (tvořené 12 páry
hlavových nervů a 31 páry míšních nervů) a na autonomní /vegetativní/ nervový systém, který je nezávislý na vědomí a reguluje a
kontroluje činnost všech vnitřních orgánů. Celý nervový systém, od mozku přes míchu až k periferním nervům, je vzájemně
spojen bez přerušení. Prostřednictvím periferních nervů získává mozek ve zlomcích vteřiny miliardy podnětů, na které může rychle
a přiměřeně reagovat.
V rámci ošetření periferních nervů se zaměřuji na míšní nervy. Ty vystupují z míchy a sestávají z 31 párů nervů - nacházíme zde 8 krčních, 12 hrudních,
5 bederních, 5 křížových a 1 kostrční. Vzhledem k tomu, že obsahují senzitivní a motorická vlákna, představují pro míchu možný zdroj napětí. Nervy se
vyznačují určitou viskoelasticitou, nezávislou mobilitou vůči okolním strukturám a intraneurálním tlakem. Aby mohl nerv správně fungovat, musí
být dostatečně pohyblivý i vůči svému okolí. Pokud je nerv ve své mobilitě omezen, ztrácí schopnost prodlužovat se do délky, narůstá v něm tlak, reaguje
bolestivě na dotyk, může docházet k místnímu ztvrdnutí, objevují se funkční poruchy prokrvení a elektrické / elektromagnetické vodivosti.
Neurogenní bolesti periferních nervů vznikají v periferní nervové tkáni a jsou zpravidla spojeny s poruchami prokrvení, látkové výměny a s poškozením
nervového obalu. Ošetření periferních nervů lze úspěšně použít jen u některých typů jejich poškození (úspěch se např. nedá očekávat při řezných zraněních
nervu i okolní tkáně - zde se ošetření zajišťuje mikrochirurgickým zákrokem). Manipulaci nervů je třeba provádět plynule a
precizně, s použitím nepatrného tlaku. Ten by měl být právě takový, aby umožnil bezbolestnou, jemnou stimulaci nervu (výsledkem je jeho mírné prodloužení).
Aby dosažené výsledky mohly být trvalejší, je vhodné následně aplikovat nové postupy
ošetření kloubů - kromě míst výstupu nervů z tkáně je třeba ošetřit i jejich okolní prostředí v původním místě poškození (aby nedocházelo k recidivám
poškození nervu).
Možnosti využití terapie:
- bolesti hlavy, krku
- ošetření omezeného rozsahu pohyblivosti kloubů
- revmatické bolesti
- podporuje stabilizaci krevního tlaku
- syndrom karpálního tunelu
Kontraindikace:
- velká bolest při palpaci nervu
- kožní onemocnění v ošetřované oblasti
- nejasná svalová atrofie v ošetřované oblasti
- ochrnutí v ošetřované oblasti
- zvětšené mízní uzliny.
Ošetření periferních nervů provádím jako součást celkové terapie.