Somatoemocionální uvolnění (SomatoEmotional Release) se provádí jak na tělesné (somatické), tak na psychické (emocionální) úrovni. Je považováno za
integrální součást craniosacrální terapie.
Teorie somatoemocionálního uvolnění předpokládá, že tělesná a emocionální traumata (vyvolaná v důsledku nehody, úrazu, traumata termického,
chemického, psychologického původu...) působí na organismus člověka a mohou v něm zanechat otisk
této události (jak na psychické, tak na fyzické úrovni). Následky se přitom nemusí objevit bezprostředně, dokonce v některých
případech je tělo schopné traumata samo zpracovat. Při své práci se zabývám zejména traumaty mechanického původu. Při nich působí
kinetická energie, která se okamžitě přenáší tkání s různými vlastnostmi a elasticitou. Působící energie je transformována do těla
především formou deformace (fraktury, ruptury, přetržení) a změnou na teplo; zbytek energie traumatického původu se ukládá v tkáních.
Důvodem je zpravidla to, že působící energie je příliš velká, nebo přichází z nepříznivého úhlu. Tělo ji pouze zhutňuje, zapouzdřuje
a izoluje od okolní tělesné tkáně. Dochází ke stlačení zejména pojivové tkáně a také k jejímu ztuhnutí a slepení, což vede k narušení
normálního fungování organismu. V některých případech je používán termín "energetická cysta". Její složitost dle Upledgera závisí na
jejím emočním obsahu, množství energie uvnitř cysty a na její lokalizaci.
Kompletní somatoemocionální léčba kombinuje fyzické, verbální i emocionální prvky. Terapeut nejdříve hledá narušení tkáně,
vzniklé z důvodu traumatické události, zpravidla obloukovou metodou nebo vyšetřením tahu fascií. Následně mobilizuje
danou oblast velmi jemným tahem, tlakem, nebo pozičními technikami a stává se průvodcem (formou řízeného terapeutického rozhovoru)
sebeléčebného procesu klienta. Tento proces tělesného a emocionálního uvolnění mohou doplňovat i jiné techniky, např.:
technika řízení energie (V-spread), práce s vektory, Somatic Experiencing, aktivní přístup klienta (jeho vlastní aktivita;
uvědomění si reality se "záchytnými" body...). Terapeut nemůže dát novou historii, ale pomůže uspořádat a zpracovat prožitá
traumata.