CZ
DE
Evropská 1564/30 (1. nadzemní podlaží, místnost č. 202), 350 02 Cheb
rolfterapiecheb@fascie.cz
Fascie byly dříve vnímány jen jako nedůležité obaly svalů a dalších stavebních dílů organismu. Toto přehlížení významu fascií mělo evidentní důvod: když byly v anatomii popisovány a zobrazovány svaly, kosti, orgány, cévy a nervy, bylo třeba nejdříve odstranit fascie jako "odpad". A proto se ještě dnes učí studenti klasické medicíny dle knih, které popisují a zobrazují téměř všechno až do nejmenších detailů. Jen těm fasciím je stále věnováno málo pozornosti. Zdá se však, že se situace začíná měnit. Robert Schleip sehrál rozhodující úlohu při založení výzkumné skupiny na univerzitě v Ulmu, která se zabývá výhradně studiem fascií. Ještě předtím zorganizoval s badateli z celého světa první mezinárodní kongres k tématu výzkumu fascií, kde se poprvé v roce 2007 setkalo více než 1300 expertů v medicínském centru Harvardské univerzity. Sešli se zde vědci, lékaři a praktici různých forem terapií, aby si vyměnili poznatky a diskutovali spolu.
V anatomické literatuře je fascie často chápána jako bílá vláknitá pojivová vrstva obalující a rozčleňující svaly, které obaluje nejen jako celek, ale i jednotlivé svalové snopce a svalová vlákna. Umožňuje předávání změn napětí přes různé části těla, protože tyto pojivové obaly jedné svalové skupiny jsou spolu spojeny šlachou a okosticí a navzájem do sebe přecházejí.
Peter Schwind ve své knize Faszien- und Membrantechniken uvádí, že v osteopatické literatuře je fascie téměř synonymem pro pojem pojivová tkáň. Jisté oprávnění používání tohoto termínu může podle něj vyplývat z toho, že různé formy pojivové tkáně (jako obalové vrstvy orgánů, vazivová spojení mezi kostmi, membránová spojení mezi kostmi a příslušné klouzavé vrstvy) i přes rozdílnou skladbu plní stejnou funkci - regulují pohyb. Ve své novější knize Faszien - Gewebe des Lebens. Das geheimnisvolle Netzwerk des Körpers und seine Bedeutung für unsere Gesundheit popisuje fascie jako vrstvy tkáně, obalující tělo jako celek, ale také všechny jeho části, jako svaly, snopce a jednotlivá vlákna, šlachy, kosti, orgány, cévy a nervy. Uvádí diametrální odlišnost dvou základních stavebních prvků fasciálních vrstev. První je tvořen pevnými kolagenními vlákny. Ta jsou vnořena do druhého stavebního prvku, a to do tzv. základní substance (s vysokým podílem tekutiny). A jen díky vzájemnému působení těchto dvou stavebních prvků fasciální sítě mohou fascie fungovat.
PhD Robert Schleip se zabývá na univerzitě v Ulmu výzkumem fascií. Dle jeho slov na semináři k fasciím v posluchárně 3. LF UK v Praze, pořádané 16. června 2016, se k fasciím vyjádřil zhruba takto: "V současné době se při definování co je to fascie přechází od anatomického vymezení (tuhé vazivo kolagenního charakteru v jednotlivých vrstvách) k funkčnímu vymezení (vazivová tkáň). Fascie jsou senzorickým orgánem se spoustou nervových zakončení, proto by také mohly být zdrojem bolesti. Zatím nevíme, zda bolesti zad jsou fasciálního, nebo svalového původu. Fasciální bolest je více pociťovaná a trvá déle, je spíše rozprostřenější. Bolest svalového původu v zádech je často jasně definovaná např. slovy píchá, pálí, hoří. Oblast výzkumu fascíí jde kupředu mílovými kroky. V současnosti se výzkum fascií zabývá, jak zabránit zhutňování tkáně. To lze buď farmaceutickými přípravky, nebo např. terapiemi využívajícími reakce vazivových tkání na manuální tlak. Vždy je u terapií otázkou, jak dlouho bude příznivý efekt terapie trvat".
Fascie se táhnou nepřerušeně od konečků prstů na nohou až po temeno hlavy, obalují jednotlivé orgány, svaly nebo svalové skupiny. Zároveň pomocí tuhých vláken vše rozčleňují a vytvářejí úzce propletenou napnutou fasciální síť, která vzájemně funkčně propojuje všechny části těla. Podstatným způsobem ovlivňují naše držení těla. Kombinace kolagenních a elastických vláken je předpokladem pro určitou plasticitu pojivové tkáně (elasticita fascií má tendenci s věkem klesat). Vzájemný poměr vláken uvnitř konkrétní fascie (tloušťka, délka, pod jakým úhlem se prolínají) je ovlivněn jejím funkčním určením - u tahem namáhaných fascií je podíl kolagenních vláken vyšší. Povrchové fascie se nacházejí pod kůží a jsou s ní velmi úzce spojeny. Poskytují důležitou ochranu pro struktury, které pod ní leží. Zadní strana povrchové fascie má obrovskou elasticitu, stabilitu a silná vlákna. Povrchové fascie jsou s hlubší fasciální vrstvou spojeny pomocí vláken. Hladká zadní strana povrchové fascie umožňuje vzájemný klouzavý pohyb vůči sousední hluboké fascii. Pod hlubokou fascií (mimo případy vnitřních orgánů) se nacházejí svalová vlákna (ta jsou pro svou soudržnost odkázána právě na hlubokou fasciální vrstvu). Povrchové fascie mohou stejně jako soubor orgánů primárně určovat tvar (podobu) člověka; v některých případech může být tvar člověka primárně definován hlubokými fasciemi a svaly. Fasciální tkáň má při hojení zranění tendenci ke zhušťování a zkracování.
Protože "jeden obrázek je více než 1000 slov", připojuji několik odkazů na videa o fasciích:
vlevo jsou zdravé fascie; na snímku je paže před a po 3 týdnech sádry - nově má tkáň vpravo matnou a chaotickou strukturu, vypadá jako zplstnatělá a zhutnělá: nedostatek pohybu vede ke ztrátě funkce tkáně
